Stopa Jaroslava Haška v Roztokách, podruhé...

V minulém čísle Odrazu jsem se nepříliš úspěšně pokusil zmapovat tu část života druhé ženy spisovatele Jaroslava Haška, která se váže k Roztokám.

Požádal jsem o spolupráci čtenáře - a vyplatilo se to. Díky nim a také díky archiváři Magistrátu města Ústí nad Labem už dnes mohu daleko přesněji popsat základní fakta vztahující se k Roztokám, ale i některé další zajímavé detaily, které naznačují, že životní příběh paní "Šury" nebyla žádná idylka, ale příběh téměř detektivní.

Přesto některá bílá místa asi už zůstanou nezaplněna a některé události nevysvětleny. Jako vedlejší nit příběhu vysvítá i lehký právní chaos v české kotlině, bezpochyby způsobený dvěma válkami i nestabilitou společenských poměrů během 20. století obecně.

Klíčové pro rozuzlení tohoto příběhu bylo zjištění, že paní Alexandra Grigorievna Lvová (Hašková) se po smrti svého "manžela" Jaroslava Haška znovu v roce 1927 provdala, a to za ruského emigranta MUDr. Arséne Vierneho. To byl také důvod, proč jsem nemohl najít paní Šuru, jak se jí říkalo, v evidenci pod příjmením Lvová ani Hašková. Díky druhému manželství přijala (v počeštěné verzi) příjmení Věrná.

Oproti dosavadním poznatkům bydlela paní Šura v Roztokách už v meziválečném období, a to v novostavbě domu čp. 427 (pana Fr. Illicha) na Tyršově náměstí. Plány domu jsou z února 1928, stavba byla realizována v letech 1928-9. Kolaudace sice proběhla až roku 1930, ale to zřejmě nebránilo tomu, aby se sem novomanželé Věrných již předtím nastěhovali. Současně zakoupili již v dubnu roku 1928 parcelu v Tichém údolí, kdy zde došlo k parcelaci pozemků a vymezení uliční čáry. Podle údajů policejní přihlášky se v Roztokách narodil v létě roku 1929 jejich syn Arséne, později též lékař. Pokud je jako místo narození uvedeno Roztoky u Prahy, napovídá to na domácí porod, tím spíše, že MUDr. Vierny byl praktický lékař. Syn Arséne po vystudování medicíny dostal v roce 1953 "umístěnku" do Ústí nad Labem, kde žil až do své emigrace v roce 1974. Jak uvádí ve svém dopise z dubna 1961, rodiče se rozvedli v roce 1942. Poté se zřejmě paní Šura odstěhovala do Prahy, kde bydlela v Holešovicích, v Plynární ulici.

Podpis paní Šury

Věnování A. Haškové-Věrné na titulním listu knihy J. Haška Osudy dobrého vojáka Švejka (soukromý majetek)

Odtud se opět přistěhovala do Roztok zřejmě na přelomu let 1950-1951 (v září 1950 měla ještě prokazatelně trvalé bydliště v Praze). Zde nalézám zajímavou souvislost. V roce 1951 poté, co byl propuštěn z vyšetřovací vazby pro nelegální výkon lékařské praxe, odjel bývalý manžel paní Šury na dovolenou do Orlických hor, a od té doby se po něm "zem slehla".

V lednu 1952 je veden již jako nezvěstný. Jak vyplývá z další korespondence, uprchl spolu s dcerou za hranice (zde je jediná zmínka o tom, že Věrných měli kromě syna i dceru). Alexandře Věrné bylo v době návratu do Roztok 54 let. Nejprve se ubytovala u pana Vobořila v hotelu Maxmiliánka v Tichém údolí, než našla podnájem v domě čp. 291 u pana Adolfa Wáchy, přednosty pojišťovny kvasného průmyslu. Tento dům je pěkná vilka z poloviny dvacátých let minulého století.

Přestože byli manželé Věrných rozvedeni, nadále se stýkali, a jak později uvedl pan Wácha, MUDr. Věrný o svou bývalou ženu pečoval a staral se o náležitosti autorských práv po Jaroslavu Haškovi. V roce 1946 postavil na dříve zakoupeném pozemku v Tichém údolí "weekendový domek", a to bez předchozího stavebního povolení. To bylo vyřešeno až dodatečně a domek dostal čp. 687. Později nastaly pro paní Šuru velké problémy s vlastnictvím tohoto domku, neboť ho MUDr. Věrný postavil až po rozvodu, ovšem na společném pozemku. Vzhledem k emigraci bývalého manžela a odchodu syna do Ústí nad Labem, zůstala posléze paní Šura v Roztokách sama. Do domku čp. 687 se ovšem oficiálně přestěhovala až 11. ledna 1958, když ho před tím pronajímala. Její finanční situace byla asi složitá, a to přesto, že pobírala procenta z literárních děl J. Haška. Ve všech záznamech uvádí, že je v domácnosti, nicméně je svědecky doloženo, že pracovala jako uklízečka v nedalekém hotelu Maxmiliánka. Tam se scházela i se svými přáteli a patřila mezi stálé hosty restaurace. Přátelila se např. s paní Tučkovou, zdravotní sestrou, původem rovněž z Ruska, kterou si přivezl její manžel z ruské anabáze. Paní Tučková se významně podílela na ošetřování vězňů z transportu smrti v dubnu roku 1945.

Dům čp. 687 už dnes vypadá zcela jinak, neboť byl v letech 1970-1971 novými majiteli zásadně přestavěn.

Roztocká epizoda Alexandry Haškové-Věrné končí o Vánocích roku 1963, kdy se odstěhovala do Ústí nad Labem ke svému synovi. Důvodem bylo hlavně její špatné zdraví. Zde také 9. prosince 1965, ve věku necelých 70 let umírá a je pohřbena na střekovském hřbitově.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.