Strašák církevních restitucí v Čechách

Ještě před měsícem byly církevní restituce vrcholným hitem médií. Z věcného, letitého a obtížného problému se začal stávat (i uměle vytvářet) strašák církevních restitucí. Dočasně je sice odsunul do pozadí náznak mírné vzpoury v ODS v cause daňových zákonů, a tu zas metanolová aféra, neboť jejich atraktivnost a srozumitelnost je nepochybně o řád vyšší. Leč to jsou jen dočasné hrátky: pánové z ODS se jistě a rádi dohodnou, alkohol se dílem vypije, dílem vyleje (v jakém poměru je dnes ve hvězdách), ale problém církevních restitucí řeší naše četné vlády a parlamenty již 22 let! Občané tohoto státu sice chápou, že když byla někomu ukradena např. zámečnická dílna nebo továrna, měl by je stát vrátit, ale u majetku církví už taková shoda nepanuje. Letitá proticírkevní propaganda nese své neblahé poselství až do časů nynějších, i když víme, že činnost církví se neomezuje jen na liturgické obřady, ale provozují i školy, nemocnice, domovy seniorů atd. Církevními restitucemi rozumíme vrácení majetku církvím a náboženským společnostem, kterým byl státem zabaven, tzv. znárodněn po Únoru 1948.

Církve, v největší míře římskokatolická, tak přišly asi o 2 500 budov, 175 tisíc hektarů lesa a 25 tisíc hektarů orné půdy. Stát se (náhradou za výnosy z tohoto majetku) zavázal v r. 1949 zákonem a začal hradit platy, sociální zabezpečení a penze duchovních a kněží, náklady na provoz a údržbu znárodněného majetku církví ze státního rozpočtu - dle zákona č. 218/1949 Sb. ,,O hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností.“

Jisté je, že jde o velmi obtížnou problematiku zatíženou mnoha nedorozuměními, závistí, obavou o zvýšení vlivu církve na chod státu na úkor politických stran atd. Obtížnost řešení si uvědomuje i stát, který se objasněním tohoto problému nezdržuje, natož aby občanům tuto causu dokázal pokud možno srozumitelně vysvětlit. To se za dvacet let nepodařilo příslušným ministrům kultury, premiérům vlády, natož jejich tiskovým odborům.

Pokusím se tedy o jakousi fiktivní hru na otázky a odpovědi s čtenáři Odrazu.

1.

Je jasné, že jednání o nápravě křivd mohlo začít až po Listopadu 1989. Parlamentem i veřejností znělo jediné heslo: co bylo ukradeno, musí být vráceno. Jaké byly první kroky vlády a parlamentu?

Nejprve byl rychle přijat tzv. výčtový zákon, který církvím navrátil skoro 200 budov, hlavně kláštery a řeholní domy. Byl připravován i zákon o úplné restituci, ale ten nakonec těsně neprošel, neboť námitky lidovců byly tehdy považovány za směrodatné. Při tom s tímto zákonem počítaly i jiné právní předpisy, např. zákon o půdě, který dodnes blokuje převod původně církevního majetku na obce do doby, než bude zákon o církevní restituci přijat.

2.

Jaké byly další kroky vlády?

Otázce církevních restitucí se věnovala např. vláda Miloše Zemana, která navrhla vytvoření fondu, do nějž by se zabavený majetek převedl a z jehož výnosů by se hradil církevní provoz. Takové řešení ale nakonec přijato nebylo, tentokrát pro odlišné stanovisko evangelíků..

3.

Další pokus o nápravu křivd na sebe nechal pár let čekat. V té době jednání mezi státem a církvemi v podstatě uvázla na mrtvém bodě... Druhá vláda Mirka Topolánka sice schválila návrh, podle kterého by církvím vrátila jen třetinu majetku, a zbylé dvě třetiny byly nahrazeny finanční částkou ve výši 83 miliard korun vyplácenou po dobu 60 let, ale ani tento návrh neprošel Poslaneckou sněmovnou.

4.

To už jsme skoro v současnosti. U návrhu vlády P. Nečase předloženého v lednu 2012 Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ten byl sice v červnu sněmovnou schválen, ale po zamítnutí Senátem hlasy senátorů ČSSD se ocitl opět na programu právě probíhající schůze sněmovny! Co je podstatou tohoto návrhu a co je jeho předností oproti návrhům předchozím?

Církvím má být vráceno 56 % jejich bývalého doložitelného majetku, především lesů a zemědělské půdy, a zbytek by měl být opět nahrazen finanční částkou ve výši 59 miliard korun splácenou po dobu 30 let. V důsledku takto provedené církevní restituce by též mělo dojít k postupnému zastavení financování církví ze státního rozpočtu...

Podle návrhu zákona, vládou předloženého Poslanecké sněmovně 18. ledna 2012, by měl být vracen tzv. původní majetek, který církvím, náboženským společnostem a církevním právnickým osobám dříve patřil a o který v důsledku majetkových křivd v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 přišly. Povinnými subjekty, jež mají majetek vydávat, jsou Pozemkový fond ČR, Lesy ČR a příslušné státní organizace, které v současnosti původní majetek spravují.

5.

Vznikají obavy, že bude vydáván i majetek, který se časem stal soukromým na základě tehdy platných zákonů, a tudíž ho současní majitelé nabyli v dobré víře. Ostatně kdo tehdy mohl předpokládat, že státem ukradený majetek se bude jednou vracet? Pamatuje na tyto situace i navrhovaný zákon?

Majetek ve vlastnictví soukromých osob být navrácen nemůže, stejně jako majetek ve vlastnictví státu, který však byl mezitím zastavěn, který je na území vojenských újezdů, národních parků a národních přírodních rezervací nebo který např. slouží k plnění úkolů bezpečnostních sborů či je nezbytný pro dopravní infrastrukturu. Zákon se též nevztahuje na katedrálu sv. Víta na Pražském hradě.

6.

Jak bude celý proces probíhat technicky?

Vrácení má probíhat na základě výzvy k vrácení konkrétní věci (nemovité, ale i movité) vůči povinnému subjektu, doložení dřívějšího vlastnictví k ní ze strany žadatele, tedy církve či náboženské společnosti, stejně jako doložení majetkové křivdy, díky níž o danou věc žadatel přišel. V takovém případě pak má o vrácení povinný subjekt uzavřít s žadatelem dohodu, v případě zemědělských nemovitostí podmíněnou souhlasem pozemkového úřadu, pokud by k dohodě nedošlo, rozhodne soud. Výzvu k vrácení je možné uplatnit nejpozději do jednoho roku od nabytí účinnosti předloženého zákona, jinak nárok na vrácení zanikne.

7.

Částka navrhovaná jako finanční vyrovnání za majetek, který vydán být z výše uvedených důvodů logicky nemůže, působí ovšem zlověstně, zvláště když mnozí poukazují na současnou ekonomickou krizi. Přece jenom 59 mld. Kč nejsou malé peníze...

Stát se neuměl dohodnout ani v průběhu cca dvaceti let, kdy žádná krize nebyla. Nejblíže tomu bylo v letech 1990-91. Oněch 59 mld. je splatných během třiceti let, takže se jedná cca o 1,9 mld. ročně. Když si uvědomíte, že jen na platy kněží platí stát ročně 1,348 mld. Kč, zní to úplně jinak.

Díky těmto smlouvám pak dojde k úplnému vypořádání všech nároků na původní církevní majetek. Návrh zákona také počítá s tím, že po dvou letech od jeho účinnosti bude zrušena veškerá blokace původního majetku stanovená zákonem o půdě (§ 29) a jeho vlastníci tak s ním už budou moci volně nakládat. Kromě toho má být také postupně snižován státní příspěvek na provoz církví a náboženských společností, až po 17 letech přestane stát provoz církví financovat úplně a tím dojde k definitivní odluce církve od státu.

8.

Restituce majetku a finanční odškodnění církví a náboženských společnosti v Česku vyvolala v masmédiích (zejména v televizi, v rádiu, ale i na billboardech a na internetu) lehké pozdvižení a nemalé množství dezinformací, spekulací, neinformovanosti, pomluv, ale i konkrétních otázek, na které bohužel nikdo z orgánů seriózně neodpověděl. Zeptám se tedy zcela naivně: z čeho vlastně vyplývá nárok církví na odškodnění?

Jedním ze sporných bodů je samotná existence nároků církví. Z hlediska právního může spočívat zejména ve skutečnosti, že podle některých výkladů nejde právně o církevní majetek, ale o majetek, který i v minulosti měl patřit státu. Avšak podle rakouského zákona z roku 1874 byl církevní majetek pouze pod státní ochranou a jeho zcizování nebo zatěžování podléhalo kromě státního souhlasu i souhlasu papežské kurie.

9.

Nárok na odškodnění ovšem uplatňují i církve, které před r. 1948 vůbec neexistovaly...

Další kritika v souvislosti s církevními restitucemi naráží na možnost, že by mohla být restituována i některá církev, přestože takový majetek nebo finance ji odňaty nebyly. V této souvislosti se zmínilo např. o Českobratrské církvi evangelické, která má třetí nejvyšší nárok na odškodnění za znárodňování v průběhu komunistických vlád v Československu, a údajně o takové vrácení ani nežádá. Tomu ovšem má být předejito jasným paragrafem Zákona o církevních restitucích, který nařizuje, že vlastnická práva v období mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 musí žadatelé prokazovat. Tento paragraf se ale týká jen žádostí o navrácení majetku. Finanční náhrada církvím je stanovena v zákoně bez ohledu na konkrétní žádosti o navrácení majetku.

10.

Někteří významní komentátoři (např. B. Pečinka v č. 36 časopisu REFLEX) upozorňují na skutečnost, že zejména římskokatolická církev, která má během třiceti let získat 47,2 mld. Kč, čímž se stane významným hospodářským, a tudíž i politickým subjektem.

Kritika se vztahuje také na to, že církve, především římskokatolická církev, budou moci získat v Česku ohromnou moc a bohatství, čímž se místo míněné sekularizace a dokončení odluky státu a církve dosáhne toho, že církve budou svým vlivem zasahovat do politiky a veřejného dění ještě více než v současnosti, a financování veřejně prospěšných církevních institucí by ještě navíc mohlo zůstat stále na bedrech státu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart ke cause církevních restitucí píše v Respektu č. 38/39: ,,...tento nešťastně vedený spor těžce poškozuje obě jeho strany, jak sociálně demokratickou levici, tak katolickou církev. nejvíce poškozuje ty, kteří se ho neúčastní... obce s dvacet let zablokovaným majetkem, ve skutečnosti s dvacet let zablokovanou budoucností“.

Zdá se, že může mít nakonec pravdu.

Ladislav Kantor

P S. Vše může být ale nakonec „jinak". Ústavní soud na počátku září t. r. přijal usnesení, kterým navázal na své usnesení předchozí v téže věci z 1. 7. 2010, ve kterém se praví: „Nečinnost parlamentu ve věci církevních restitucí je protiústavní“. Nebylo by nakonec jednodušší a v zájmu všech se vrátit k jednacímu stolu a po pořádném vysvětlení veřejnosti zákon vbrzku schválit?

Usnesení z 3. září letošního roku znamená, že budeme svědky stovek žalob u už tak dost vytížených soudů. Dokud totiž parlament neschválí celkové vyrovnání s církvemi, budou rozhodovat jednotlivé soudy. Ty nemohou jako dřív žaloby církví odmítat s ohledem na blokační paragraf zákona o půdě. ÚS argumentoval, že kvůli dvacetiletému čekání na zákon o církevních restitucích vznikla protiústavní mezera, kterou musí vyplňovat soudy, stejně jako dříve nahrazovaly chybějící deregulaci nájemného. ÚS konstatoval, že zákonodárce se dopustil libovůle mnohaletou nečinností.

(Jelikož se církevní restituce kupodivu týkají i Roztok, je pravděpodobné, že se ve vhodný čas k celé problematice vrátíme).

L. K.

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Zítra se bude... | Ladislav Kantor
Šalamounský web | Jiří Bělohradský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.