Vánoce jsou blízko!

Vážený čtenáři vánočního vydání časopisu ODRAZ!

Byla jsem požádána redaktorem Odrazu, zda bych po čase zase nenapsala článek k adventu a Vánocům. Je to mé oblíbené téma. Který kněz by o vánočním příběhu nepřemýšlel a nepsal rád?

A přesto jsem vždycky v rozpacích. Co nám může tato až mysticky tajemná doba v dnešní materialistické a těžce neduchovní a proticírkevně naladěné době (ne, nechci psát o tzv. „církevních restitucích” - mimochodem, většina duchovních je v této podobě také odmítá) přinést nového?

Jak mohou Vánoce duchovně promluvit do mého života, jak přivést k zamyšlení člověka, který nevěří anebo věřit zapomněl a zcela obrátil hodnotový žebříček? A přesto je to nádherná doba, která tisíce let přivádí člověka v pokoře na kolena.

Za dlouhých zimních večerů můžeme meditovat o sobě, o svých starostech a radostech, všelijakých selháních, omylech, pokřivených a zanedbaných vztazích. Kdy jindy než v adventu? A to proto, že Pán je zvlášť blízko. Máme ho na dosah, sestupuje a sklání se k nám a podává nám ruku. Do jesliček v Betlémě pokládá ten největší dar pro člověka. Proto ten vykřičník v názvu článečku...

V době, kdy čtete tyto řádky, je advent ve své polovině. A my máme spoustu starostí. Ještě je potřeba uklidit, sehnat stromek, naplnit ledničku, konečně začít péct cukroví. Nemůžeme sehnat dárky, nebo můžeme, ale nemáme na ně. Nebo náhodou máme peníze, ale už nevíme, co za ně koupit, protože všichni mají všechno a nic nepotřebují. No a pak ještě přijďte s nějakým překvapením! Ale právě tomu se říká advent. Doba příprav, kdy se snažíme dohnat, co jsme za celý rok nestihli, zapomněli.

Advent. advent. To je přece doba čekání. Nikdo ale nečeká, už to neumíme, odvykli jsme, protože vše musí být hned a včera bylo pozdě, chybí nám trpělivost. Všichni pospícháme.

Ale kam, ptám se? Nikdo za nás práci přece neudělá, autobus, vlak -jede další. Pak se o Vánocích hroutíme, říkáme, že je nesnášíme, a už aby bylo po nich! A do všech těch zbytečných stresů, zmatků a starostí zaznívá vánoční: „Radujte se, Pán je blízko, stojí u vás, u dveří vašeho srdce a domova. Netrapte se žádnou starostí. Přichází Někdo, kdo nám říká: ,Zamysli se, neutíkej, nepospíchej, ztiš se, zastav se a čekej'”.

Přichází ten, který je silnější než my, významnější, tluče na dveře našich domů. Na naše srdce. Chce se nás dotknout, pohladit ztrápenou duši, povzbudit, narovnat, co je zlomené. Přichází ten, který má na svědomí celý ten adventní shon, kvůli kterému všichni proroci burcují k pokání a vybízejí k radosti.

Ježíš Kristus, Syn Boha živého, je zdrojem radosti v našem životě. Vybízí nás, abychom odložili strach a starosti našich dnů a vykročili cestou pokání, cestou lásky, milosrdenství a odpuštění. Abychom se pokusili, nic víc a nic míň, najít cestu k těm, kteří se během té naší cesty někde poztráceli, abychom se vydali za Ním a s Ním, abychom k Němu a k bližním našli cestu.

Přejme si my všichni, pokřtění i nepokřtění, k Vánocům, abychom v sobě našli sílu a odvahu poklonit se betlémskému dítěti se stejnou pokorou jako to učinili pastýři, lid i králové. Připojme se právě letos k těm, kteří mají dobrou náladu, a přese všechno, co je kolem nás, dovedou se radovat, čekat a těšit se na příchod Boha do našeho světa. Pán je už blízko, radujme se. Aleluja.

Jarmila Kučerová
farářka CČSH

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.