Vůdčí role politiky, nebo práva?

V prosincovém čísle Odrazu zveřejnila paní Jitka Šrejberová článek Revitalizace průmyslového areálu Nádražní 23 v Roztokách u Prahy aneb Náš vztah k urbanizované krajině, kterým vyjádřila svůj důrazný nesouhlas s demolicí starého industriálního areálu v Nádražní ulici.

V tomto ohledu s ní naprosto souzním, neboť zbouráním těchto továrních budov z poloviny 19. století nevratně odešlo kus historie našeho města. I pro mě je to smutný příběh necitlivosti soukromého majitele k historické paměti místa. To, že v posledních letech vypadaly budovy nevábně, nebyla chyba města. Nikdy nebyly v jeho majetku, do devadesátých let je vlastnil VÚAB, posléze byly vráceny v restituci dědici rodiny Wohanků. 

Pro zachování areálu jsem já osobně, i další členové Sakury, vynaložil velké úsilí, a to nejen článkem Bourat, či obnovovat z roku 2012, který, jak píše autorka, „obsahuje řadu zajímavých postřehů" Jako perličku v této souvislosti jen poznamenám, že dva týdny po zveřejnění mého článku v Odrazu šla k zemi nejzachovalejší část areálu. Demoliční výměr totiž vydal Stavební úřad Roztoky (coby orgán státní správy) již v předchozím roce. Jednal jsem také s památkáři, zvažoval jsem návrh na památkovou ochranu, konzultoval jsem věc i s odbornými pracovnicemi Středočeského muzea. Jednal jsem i přímo s vlastníkem, kdy již v roce 2005 jsem mu ještě coby starosta předal složku podkladů pro podání žádosti ministerstvu pro místní rozvoj v rámci nového dotačního titulu na obnovu historických průmyslových areálů Brownfield. Nevím, jak pokračovala jednání s vlastníkem ve volebním období 2006-2010, kdy jsem z radnice odešel, ale po roce 2010 byla tato jednání vedením města opět obnovena. V té době však již bylo zřejmé, že majitel má zcela jasnou představu o budoucnosti celého továrního areálu, tedy o jeho demolici a výstavbě nového bytového areálu s cílem maximalizovat svůj zisk. Rekonstrukce stávajících objektů by byla pochopitelně nákladnější než nová výstavba.

Tímto můj souhlas s autorkou článku končí, neboť v dalším textu dala bohužel před fakty přednost svým spekulacím. Jednak se usvědčila z neznalosti platné legislativy, vzájemných vztahů fungování samosprávy a státní správy, ale co hůře, hodila celý malér s likvidací staré Oesingerovy (Wohankovy) továrny na hlavu vedení města, které, jak píše, „propáslo možnost vést dostatečně silný dialog s vlastníkem, podložený nejen studiemi, ale také jasně definovanými názory na svůj vlastní další urbánní rozvoj". Pominu to, že v rozhodném období ještě žádná podpůrná studie neexistovala, že nebyla ani valná ochota zastupitelstva pořídit pro tuto oblast alespoň regulační plán. Nevím, jak vypadá „dostatečně silný dialog" v představách autorky. Pokud jsem u těchto jednání byl osobně přítomen, byla dosti tvrdá, někdy i hodně emotivní, s řadou expresivních výroků, zejména vůči mé osobě, které, řekl bych, byly až společensky „na hraně“. Pistolí jsme ale na investory nemířili.

Jak jsem se již zmínil, vlastník nikdy vážně neuvažoval o zachování průmyslových budov, a tomu odpovídal i směr vyjednávání města po roce 2010, které bylo zaměřeno zejména na podstatné změny v původním projektu. Nechali jsme zpracovat dopravní studii (dokonce dvakrát), hlukovou i emisní studii (o relevantnosti těchto studií mám své pochybnosti, ale to by bylo na jiný článek). Když se naše představy o hloubce změn zcela nenaplnily, přesvědčili jsme své koaliční kolegy, aby se město proti územnímu řízení odvolalo - a krajský úřad odvolání vyhověl a (v srpnu t. r.) vrátil věc stavebnímu úřadu k novému řízení. Nicméně jak vidno, demolici starých budov to nezastavilo.

Co mě v článku zneklidnilo, je tvrzení autorky, že „přitom zde skutečně stačilo předchozí politické reprezentaci v minulém volebním období využít vůdčí role politiky", jak doporučuje v článku citované kompendium. Vůdčí role politiky jsme si za 40 vlády jedné strany užili dosytosti, a proto byla také po roce 1989 zvolena vůdčí role práva. V tomto režimu je samozřejmě všechno složitější, neboť již nestačí, aby zvedl telefon krajský či okresní tajemník KSČ a postavil příslušného odpovědného úředníka „do latě", ale je to tak dobře. Nadvláda politiky nad právem se vždy zvrhla v despocii. Abych ale nebyl příliš dogmaticky „černobílý" musím připustit, že vůdčí role práva se nám v uplynulých 25 letech poněkud zvrhla ve vůdčí roli peněz, jako průvodní jev raného tržního hospodářství, kterýmžto obdobím se momentálně klopotně prodíráme.

Upřímně se těším na to, že Strana zelených bude i nadále usilovat o to, aby jednotlivá místa v Roztokách „neztrácela svou identitu", jak píše J. Šrejberová, ale také uvítám, když noví zastupitelé za tuto stranu budou vycházet více z faktů než z domněnek a pocitů.

Stanislav Boloňský
2002-2006 starosta města, 2010-2014 místostarosta

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.