Výročí roku 2017

Letopočet roku 2017 sice nekončí na "osudovou" osmičku, ale i tak přináší řadu zajímavých výročí, jejichž připomenutí rozhodně stojí za zamyšlení.

1035 let - 19. února 982 (podle juliánského kalendáře) byl na Levém Hradci zvolen Vojtěch Slavníkovec pražským (českým) biskupem, teprve druhým v pořadí.

■    1020 let - 23. dubna roku 997 byl sv. Vojtěch zavražděn pohanskými Prusy na misijní cestě k Baltu poté, co se vzdal biskupského úřadu v Čechách.

■    300 let - 13. května 1717 se narodila císařovna Marie Terezie, korunovaná královna uherská a česká. Habsburské monarchii vládla v letech 1740 až 1780. Od roku 1765 spoluvládla se svým synem Josefem II. Se svým manželem, císařem římským Františkem Š. Lotrinským žila v harmonickém manželství a měla s ním až do svých 39 let celkem 16 dětí. Habsburskou říši řídila energicky, ale rozvážně. Reformovala ji na centralistickém principu a vytvořila z ní funkční a relativně moderní stát. Provedla reformu soudnictví, státní správy, finančnictví (papírové bankovky), školství (povinná školní docházka). Kladla důraz na budování silniční sítě, včetně vysazování alejí ovocných stromů podél cest.

V dlouholetých válkách ztratila území Slezska a Kladska (1742) a některá italská knížectví.

■    200 let - 16. září archivář Václav Hanka údajně objevil Rukopis královédvorský, pergamenové zlomky hrdinských staročeských eposů. Šlo o nesporné falzum, které mělo dokládat vyspělost české literatury již od nejstarších dob. Spolu s následně nalezeným Rukopisem zelenohorským se obě falza stala základem romantické české národní mytologie. Jejich neautentičnost byla prokázána, ke značné nelibosti nacionální odborné veřejnosti, až na konci 19. století J. Gebauerem a J. Gollem za přispění T. G. Masaryka.

■    150 let - 19. května 1867 byl pražským světícím biskupem Petrem Krejčím vysvěcen roztocký farní kostel Narození sv. Jana Křtitele, přestavěný z nevyužívané obecní sýpky "Na ovčíně" v letech 1865 až 1866.

Březen - rakousko-uherské vyrovnání znamenalo přechod habsburské monarchie na dualistické státní zřízení konfederativního typu a současně bylo velkým zklamáním pro Čechy, kteří doufali také v rakousko-české vyrovnání, k němuž ale nikdy nedošlo. Nedosáhli ani dílčího úspěchu jako Chorvaté nebo Poláci v Haliči.

Prosinec pak přinesl důležitou změnu, když byla přijata tzv. prosincová ústava, na svou dobu velmi liberální a moderní právní norma, která učinila z Předlitavska konstituční monarchii, zajišťovala národům významné občanské svobody, podporu vzdělání v rodném jazyce apod. V Čechách byla přijata velmi kriticky, leč evidentně neprávem.

Koncem března Spojené státy americké převzaly do správy Aljašku, kterou zakoupily od Ruska za 7,2 milionu dolarů.

■    110 let - V roce 1897 mohli obyvatelé Předlitavska (tedy včetně českých zemí) poprvé volit poslance do Poslanecké sněmovny na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva. Do té doby měli volební právo jen plátci přímých daní starší 24 let. Vzhledem k tomu, že plátcem daní za rodinu byl zpravidla muž, bylo tím značně omezeno volební právo žen, jehož mohly využívat jen některé rentiérky.

■    100 let - v únoru (březnu) 1917 vyústil rozklad vlády v Rusku v demokratickou revoluci. 15. března abdikoval ruský car Mikuláš II, byla ustavena prozatímní vláda v čele s knížetem Lvovem, v červenci se ujímá funkce ministerského předsedy Alexander Kerenskij.

6. dubna - vstoupily do války Spojené státy.

2. července se odehrála bitva u Zborova, kde se vyznamenaly československé legie na Rusi. Byla součástí ruské protiofenzivy, která však nakonec skončila ústupem. Měla proto spíše význam politický než vojenský. Bitva byla kuriózní tím, že šlo i o "bratrovražedný boj", neboť se v ní střetli čeští vojáci na obou válečných stranách jak v uniformách rakouských (pluk č. 35 a č. 75), tak čs. legií. Na jedné straně legionář Ludvík Svoboda, na rakouské Klement Gottwald!

7. listopadu - revoluce (podle juliánského kalendáře říjnová), vedená radikální frakcí socialistické strany - bolševiky, svrhla prozatímní vládu A. Kerenského a nastolila moc sovětů a vojenských zástupců, tzv.

diktaturu proletariátu v čele s Vladimírem I. Leninem a Lvem D. Trockým.

■    80 let - 14. 9. zemřel v Lánech zakladatel československého státu a jeho první prezident prof. Tomáš Garrique Masaryk, který dva roky předtím rezignoval na svou funkci. Prezidentem nového státu se stal v době, kdy jiný odcházejí do důchodu - v 68 letech. Přesto se stal jeho ikonou, ideovým vůdcem a mravním vzorem. Těšil se obecnému respektu v míře, kterou mu mohli jeho následníci již jen závidět.

Zvláštní souhrou osudu zemřel 26. května 1937 i dlouholetý politický rival Masaryka, Karel Kramář první předseda vlády Republiky československé. Původně začínal svou politickou dráhu jako jeho spolupracovník, předák mladočechů a spoluzakladatel strany realistické, posléze ale zvolil, jako přesvědčený panslavista (přijal pravoslaví), konzervativec a monarchista zcela svébytnou cestu. Jeho manželka Naděžda Nikolajevna kvůli němu opustila manžela i 4 děti. Jejich honosná pražská vila dnes slouží pro reprezentaci předsednictva vlády.

■    75 let - 27. května 1942 byl československými parašutisty vyslanými z Londýna spáchán úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Jeho smrt o týden později byla impulzem pro brutální zásah okupační moci proti vnitřnímu odboji, české inteligenci, ale i proti každému, kdo jen náznakem projevil sympatie s tímto činem.

10. června byly vyhlazeny Lidice a 24. června Ležáky.

■    70 let - červenec - fatálním okamžikem poválečného vývoje Československa bylo odmítnutí účasti na tzv. Marshallově plánu obnovy Evropy. ČSR se tak vzdala (pod Stalinovým nátlakem) možnosti přináležet ekonomicky i strategicky k západní Evropě a nasměrovala se politicky i ekonomicky do područí Sovětského svazu. Přijala propagandistickou dodávku obilí v Ruska, které bylo samo sužováno jeho nedostatkem.

Smlouva mezi Československou republikou a Polskem ukončila spor o historické území Kladska, připojené rozhodnutím SSSR k Polsku. Němci a Češi byli vyhnáni.

■    50 let - v červnu roku 1967 se konal IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, který odstartoval tzv. reformní proces vedoucí k pražskému jaru roku 1968. Delegace ÚV KSČ na protest proti "pobuřujícím" projevům spisovatelů opustila jednání.

21. 12. 1967 rezignoval prezident Antonín Novotný na funkci 1. tajemníka ÚV KSČ, čím se vytvořil prostor pro nástup reformních komunistů k moci.

40 let - 7. ledna 1977 bylo zahraničními agenturami zveřejněno Prohlášení Charty 77, které koncipovala skupina disidentů v čele s Václavem Havlem. České sdělovací prostředky sice nikdy text prohlášení nezveřejnily, ale přesto Husákův režim okamžitě rozpoutal doslova pogrom na signatáře tohoto dokumentu; v první vlně jich podepsalo 242. Prvními mluvčími byli bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek, dramatik Václav Havel a filozof Jan Patočka, který na následky brutálního policejního výslechu v březnu 1997 zemřel. Zvláštností Charty 77 bylo to, že se v ní sešli lidé celého politického spektra, od reformních komunistů (např. J. Hájek) až po konzervativní katolíky (V. Benda). Represe režimu vůči signatářům předčily očekávání - okamžité vyhazovy ze zaměstnání, policejní výslechy, domovní prohlídky, výhrůžky a násilí vůči organizátorům akce a jejich rodinným příslušníkům.

Z dnešního hlediska přitom nešlo o nijak politicky radikální dokument, který by požadoval zásadní změnu režimu - jen dodržování lidských práv podle deklarace podepsané na konferenci KBSE v Helsinkách roku 1975, kterou ČSSR o rok později oficiálně ratifikovala.

Na konci ledna 1977 začalo Rudé právo zveřejňovat seznam signatářů tzv. "anticharty", prohlášení loajality známých osobností vůči režimu. V hysterické atmosféře strachu podepsalo antichartu mnoho významných umělců a vědců.

25 let - volby do České národní rady a Federálního shromáždění 8. června 1992 znamenaly přelom v polistopadovém vývoji Československa.

Vítězství ODS, pravicového křídla revolučního Občanského fóra, nastartovalo cestu republiky k tržnímu hospodářství "bez přívlastků".

3. července nebyl ani ve dvou volbách zvolen Václav Havel prezidentem České a slovenské federativní republiky, když pro něj nehlasoval dostatečný počet slovenských poslanců, a o dva týdny později na svou funkci hlavy státu rezignoval.

23. července se představitelé dominantních stran - ODS a HZDS - v Bratislavě dohodli na zániku společného státu Čechů a Slováků.

26. srpna pak byla v Brně podepsána dohoda o rozdělení Československa.

31. prosinec 1992 byl posledním dnem společného československého státu, dílo T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika se tak definitivně ocitlo v troskách.

Rozpad České a Slovenské federativní republiky se odehrál bez referend v obou částech federace a byl de facto protiústavním krokem. Veřejnost, unavená dvouletými dohady mezi českou a slovenskou reprezentací, však, kromě skupin liberálních intelektuálů, významně neprotestovala.

15 let - v srpnu 2002 se přehnala přes české země zničující, patrně pětisetletá povodeň. Obrovské škody napáchala i v našem městě, zejména v areálu Středočeského muzea, továrny VUAB a v Tichém údolí, když se povodňová vlna přelila přes ochrannou hráz a dosáhla až na úroveň kolejí drážního tělesa.    

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.