Výročí roztockého chudobince

Možná bude toto výročí na někoho působit poněkud cimrmanovsky, ale já si myslím, že to je naopak vážný doklad sociálního cítění našich předků. Téměř na den přesně deset let před tím, než padly osudné výstřely v Sarajevu, byl 26. června 1904 nedaleko kostela sv. Jana Křtitele slavnostně vysvěcen obecní chudobinec (čp. 143).

Chudobinec s čestným názvem „Císaře a krále Františka Josefa I.“ byl určen pro ty příslušníky obce, kteří neměli přístřeší. Slavnostní vysvěcení tohoto ústavu, jak píše ve farní kronice farář Ludvík Čaboun, vykonal veledůstojný pán dr. Rudolf Horský, farář u sv. Matěje v Šárce, za přítomnosti c. a k. hejtmana Smíchovského Rudolfa Pokorného, zástupců Okresního výboru smíchovského, obecního zastupitelstva městyse roztockého, mnoha zástupců okolních obcí, přečetného lidu a osmi kněží, v poutní den chrámu Páně v Roztokách dne 26. června 1904 (volně citováno). Zde jen drobně upřesňuji, že poutní den je v Roztokách již 24. června, na svátek narození sv. Jana Křtitele, jemuž je farní kostel zasvěcen, ale 26. června byla neděle.

Dále pisatel ve farní kronice uvádí, že „dům tento byl postaven asi za 24 000 korun, a to dílem od dobrodinců, dílem od obce. Po vysvěcení byli uvedeni do něho 4 chovanci, 2 mužští a 2 ženské, bydliti budou v místnostech oddělených“.

Z tohoto pohledu šlo o velmi velkorysý projekt, neboť smyslem tohoto zařízení nebylo umožnit holé přežívání za ponižujících podmínek, ale důstojný život pro sociálně slabé. S jistou rezervou lze toto bydlení srovnat s dnešním domem s pečovatelskou službou. Od vlastního záměru k realizaci stavby uteklo dosti času a výstavba neprobíhala jednoduše a rychle.

Již v roce 1890 založila Anna Lederová, vdova po Josefu Lederovi starším, nadaci ve prospěch místních chudých s vkladem 300 zlatých. Problém byl i se seniory, kteří ve stáří zůstali bez prostředků (někdy i z významných roztockých rodin), neboť penzijní systém v dnešní podobě neexistoval. Ti byli umisťování do okresního chudobince na Smíchově.

Obecní chudobinec měl být jedním z atributů městyse, na nějž byly Roztoky povýšeny v roce 1893. Obtížně se však sháněly peníze. Největší zásluhu na realizaci záměru měla opět rodina Lederů, kteří byli vlastníky roztockého velkostatku a zámku. Pro stavbu chudobince věnovali pozemek a manželka Josefa Ledera ml. Albína založila fond na jeho stavbu. Zachoval se zápis, že k 12. březnu 1892 bylo na účtu chudobince 855,95 zlatých, v roce 1895 jen 1212,16 zl. Formálním podnětem pro stavbu chudobince bylo 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. (1898). Apoštolské Veličenstvo s názvem i záměrem souhlasilo, ale ke stavbě nedošlo. Připravované oslavy tohoto významného jubilea byly zrušeny, neboť se celé mocnářství ponořilo do hlubokého smutku po tragické smrti císařovny Alžběty, zvané Sissy. V roce 1899 byl stav účtu chudobince pouhých 1422 zlatých. Konečně v roce 1903 byly hotovy stavební plány, rozpočet byl vyčíslen na 18 649 korun rakouské měny (1 zl. = 2 koruny). Obecní zastupitelstvo adresovalo 22. 6. 1903 Okresnímu výboru na Smíchově žádost o půjčku, které ovšem obratem sdělilo, že „žádosti se nevyhovuje, neboť to není přípustno“.

K technickému zajištění stavby přijalo na sklonku roku 1903 obecní zastupitelstvo velmi podrobné Všeobecné stavební podmínky o 23 stranách textu! Například se v nich uvádí, že „pumpa musí býti z dobrého borového dřeva a hořejší část pumpy vkusně a trvanlivě upravena, ve studni musí být nejméně na jeden metr vody“. Podmínky byly určeny pro zednického mistra Josefa Pokorného z Kralup, který byl vybrán na základě poptávky jako realizátor stavby. Lhůta pro její provedení byla stanovena na 2,5 měsíce. Současně se městská rada usnesla, že v chodbě chudobince budou umístěny dvě pamětní desky. Na jedné bude uvedeno „Věnováno za příčinou památky 50. jubilea panovnického Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I.“ a na druhé budou vyjmenováni členové městského zastupitelstva a uveden pan velkostatkář Josef Leder, dárce pozemku. Obě desky vzaly v průběhu let za své. Zůstal jen ozdobný štukový rám jedné z nich.

Stavba byla povolena 21. února 1904 a 6. června 1904 dokončena. Mistr Pokorný předložil obci roztocké účet ve výši 19 617.67 korun, což obec neakceptovala, takže po slevě vyúčtoval jen 17 165.57 korun.

9. června 1904 proběhla bez problémů kolaudace a o dva týdny později slavnostní vysvěcení chudobince postaveného v novorenesančním slohu.

K této slavnosti vydal purkmistr M. Vošahlík vyhlášku, která stanovila průběh slavnosti.

V neděli dne 26. června 1904 bude se konati svěcení městského chudobince v Roztokách s tímto pořadem:

I Zastupitelstvo městyse Roztoky sejde se po službách Božích o 11. hodině dopoledne před chrámem Páně v Hořejních Roztokách.

II Průvod k budově chudobince zahájen bude školní mládeží pod dozorem sboru učitelského.

III Hodnostáři zařadí se za duchovenstvem.

IV Po skončeném vysvěcení následuje rozchod.

Vyvěsil: 23/6. 904 Vlasák

Budova chudobince čp. 143 měla potom dosti pestré osudy. Na sklonku roku 1940 začala fungovat coby dočasná školní budova, neboť roztockou školu obsadil wehrmacht. Proto byla počátkem následujícího roku realizována přístavba a rekonstrukce, a to za 78 372.90 korun protektorátní měny.

V roce 1945 sloužil chudobinec nejprve jako ubytovna pro uprchlíky před blížící se frontou, od 29. dubna pak jako lazaret pro osvobozené vězně z tzv. transportu smrti, který byl zastaven na roztockém nádraží.

Po válce zde byla školní vývařovna a jídelna, od osmdesátých let 20. století tu sídlila zvláštní škola a posledních 8 let je již celý objekt k dispozici základní umělecké škole.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Výročí roku 2017 | Stanislav Boloňský
Roztoky proti totalitě | Stanislav Boloňský
Kněžna a světice Ludmila | Stanislav Boloňský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.