Vzdušné zámky roztocké

Tak a je to tady! Minulým číslem Odrazu zřejmě začala ostrá kampaň před volbami do zastupitelstva města, které se budou konat 10. a 11. října 2014.

Z celostránkového inzerátu TOP 09 jsem s překvapením zjistil, že za vše pozitivní, co se v tomto volebním období v našem městě podařilo, můžeme děkovat právě a jen této straně. Inu, proč se nepochválit, ale nemělo by se zapomínat i na ostatní koaliční partnery ve vedení města (SAKURA, ODS, Netřesk), kteří k tomu také přispěli.

V minulém čísle Odrazu rovněž zveřejnili své vize pro příští volební období kolegové z ODS (Odpady na modro, Plán ODS - Roztoky bavorského střihu). Když si odmyslíme poněkud agitačně předvolební odér těchto článků, prezentují jasný názor, s nímž je možné, ba dokonce nutné věcně polemizovat.

Poplatek za odpad není jen za popelnici

Tomáš Pařízek ve svém článku píše, že nechce, aby poplatek za odpad byl daní, ale poplatkem za službu v závislosti na množství vyprodukovaného odpadu - tedy jinak a jednoduše řečeno - nesouhlasí se současným modelem. Uvádí i řadu dalších informací z oblasti odpadového hospodářství, které jsou vesměs věcně správné, ale návrh možných řešení je velmi diskutabilní.

Systém odpadového hospodářství je v Roztokách dlouhodobě na vysoké úrovni. Kombinace několika doplňujících se způsobů sběru a likvidace odpadu, tj. sběrný dvůr (6 dní v týdnu), kontejnerový svoz biodpadu (16x za rok), svoz železného šrotu, velkoobjemového a nebezpečného odpadu, třídění odpadu ve zvonových nádobách, sběrné nádoby na bioodpad a ještě tradiční popelnice na směsný odpad, je opravdu hodně vysoko položená laťka. Tento rozsáhlý servis pro občany ale také stojí město nemalé peníze (zhruba 3,5 mil. Kč ročně), které je nutné nějakou formou uhradit. Před nějakými 15 lety jsme zvolili formu poplatku, tzv. kapitační platby, což znamená, že poplatníkem je každý zde trvale hlášený občan (s výjimkou seniorů nad 75 let). Při tomto systému není rozhodující, kolik směsného odpadu týdně vyprodukujete, protože směsný odpad je, jak uvádím výše, jen jednou ze složek celého systému. Pravda, pro některé lidi, kteří rozumí jen jednoduchým kupeckým počtům, může být demotivující. Když jsme kapitační platbu zaváděli, bylo to tehdy nejrozumnější řešení (podporovala to i ODS), které mělo narovnat deformaci systému odpadového hospodářství.

Chceme návrat ke smrdutým popelnicím?

Předchozí talonová platba vedla k tomu, že někteří šetřiví spoluobčané (a nebylo jich málo) nechali vyvážet své odporně smrduté popelnice jednou za měsíc či dva a někteří dokonce vážně tvrdili, že žádný odpad neprodukují. Za roztockými humny také pěkně bobtnaly černé skládky nejrůznějšího druhu, od bioodpadu až po staré gauče a hromady pneumatik.

V současnosti můžeme konstatovat, že černé skládky téměř vymizely, s výjimkou Solník, kde je kupodivu zatěžko některým majitelům vil likvidovat bioodpad regulérním způsobem. Dnes je situace trochu jiná v tom, že v Roztokách bydlí řada lidí, odhadem nejméně 2 tisíce, kteří zde nejsou trvale hlášeni, odpad produkují, leč poplatek neplatí (kromě světlých výjimek těch, kteří platí dobrovolně). Za tyto naše „hos-ty“ platíme my starousedlíci, což je opravdu nespravedlivé. Je tedy skutečně na zvážení, zda systém poplatků nepozměnit. Změna je ovšem možná jen v rámci platné legislativy, což je velmi svazující, neb není možné kombinovat výhodné prvky několika možných systémů (např. paušální platbu a k tomu poplatek za skutečné množství směsného odpadu). Tomáš Pařízek má naprostou pravdu v tom, že nejefektivnější cesta ke snížení nákladů je důsledné třídění -ani ne tak kvůli zisku za druhotné suroviny, ale kvůli nižšímu objemu směsného odpadu. S tím bude problém obecně, jak jsem již před časem napsal do Odrazu, protože je velký tlak EU na zásadní omezení skládkování ve prospěch spaloven (zatím se to trochu zadrhlo na vysokých finančních nákladech). Od roku 2015 bude povinností každé obce na základě evropské směrnice odpad třídit. To pro nás nepředstavuje žádnou hrozbu, z hlediska třídění odpadu jsou Roztoky mezi nejlepšími obcemi Středočeského kraje, což dokládají naše četná ocenění od společnosti EKO-KOM. I tak se však směsného odpadu úplně nezbavíme a vrátit se k talonové platbě považuji za krok zpět, rozhodně ne krok k obci „bavorského střihu“, kam by to rád směroval Roman Jandík. Přehnaná je bohužel i představa, že důsledným tříděním dosáhneme nákladově neutrálního odpadového hospodářství, jak uvádí T. Pařízek. Za plasty nám platí 400 Kč za 1 t, za papír 1600 Kč/1 t, za sklo 200 Kč/1 t. To nejsou nijak závratné sumy.

Bioodpad - velká zátěž, ale i šance

Obrovské objemy představuje bioodpad, neboť Roztoky jsou zahradní město. Za ten nám nikdo neplatí, je čistě výdajovou položkou. Jeho objem nesnížíme, spíše naopak poroste, jak budou orná pole nahrazována novými zahradami. Drobná redukce objemu by mohla být výsledkem osvěty, že např. posekaná tráva je po zkompostování významným zdrojem dusíku i dalších důležitých živin, které lze bez velkého úsilí své zahradě zase vrátit. Jediné systémové řešení je však kromě podpory domácího kompostování zřízení městské kompostárny Tou bychom ve střednědobém horizontu ušetřili velké peníze za odvoz (za 1 t platíme 781 Kč), ještě bychom mohli produkovat i nějaký malý zisk z prodeje humusu. Pro ilustraci, v loňském roce bylo svezeno od občanů celkem 575 tun bioodpadu!, to představuje asi 660 000 Kč. Když se bavíme o pozitivních příkladech v zahraničí, již před lety jsem viděl skvěle fungující kompostárnu ve spřáteleném městě Klosterneuburg nedaleko Vídně. Dosud jsme této možnosti nevěnovali náležitou pozornost, protože dosavadní metody kompostování vyžadovaly poměrně velký pozemek a nepříjemný byl i zápach ze zrající biohmoty. Vývoj kompostáren však šel kupředu, takže bychom měli o této věci vážně uvažovat. Existují již postupy nenáročné na prostor a prakticky bez zápachu, některá zařízení jsou i mobilní. Náklady by se mohly poměrně rychle zaplatit a poplatek za odpady pro občany by mohl významně klesnout. Prostřednictvím Operačního programu životního prostředí bude na separaci a zpracování bioodpadu vyčleněno v letech 2014-2020 téměř 13 miliard Kč. To také stojí za úvahu. S touto dotací by to už nebyl problém prakticky žádný (jen provozní).

Slibem neurazíš (jak kdy)

Roman Jandík ve svém článku Plán ODS -Roztoky podle bavorského střihu se zřejmě držel hesla, že slibem neurazíš... Trochu to připomíná někdejší volební slogan lidovců: „Chcete se mít jako v Německu? Volte jako v Německu!“, což bylo myšleno tak, že volba této křesťanskodemokratické strany nás přivede k německému blahobytu. Heslo sice vtipné, ale vytrženo z kontextu naprosto obsahově prázdné. Ale nechám stranou volební obal článku a půjdu k meritu věci.

Obec bavorského střihu, kde veřejná zeleň v parcích je podle pravítka či kružítka a nenajdete v záhonech jediný plevílek, u nás nikdy nebude. Jednak to nemáme v genech, jednak na to nemáme peníze. Nemůžeme si dovolit zaměstnávat to velké množství lidí a nasazovat tolik techniky na kultivaci městské zeleně jako na druhé straně Šumavy. A je potřeba říci, že to u nás nebylo zvykem ani za první republiky či za Rakouska. Stačí se podívat na staré fotografie Prahy, které dokládají celkovou provinční omšelost. Stejně tak jsou v archivu do-hledatelné neustálé a neúspěšné intervence Okrašlovacího spolku v Roztokách z 20. a 30. let městské radě. Neznamená to však, že bychom se neměli pokusit překročit práh typického „středočeského nepořádku“, fenoménu, jemuž se ve svých studiích seriózně věnují i čeští etnografové. Mimochodem, naši bývalí rakouští spoluobčané mají pro hodně velký binec v obci úsloví „česká vesnice“.

Bavorsko za „bulharské“ peníze nelze realizovat

Podle R. Jandíka je klíčovým problémem fungování Technických služeb. Podle mého mínění je to problém jejich personální kapacity a financování. Když „očistíme“ roční výlohy TS (kolem 12 mil. Kč) od odpadového hospodářství, oprav chodníků a komunikací a jejich zimní údržby a dalších povinností, zůstane nám na stole na údržbu zeleně (včetně mzdových nákladů) chabých 1,26 mil. Kč ročně. I když k tomu připočteme ještě 350 tis. za odbornou údržbu a obnovu zeleně zajišťovanou externě, pořád je to málo na to, abychom se Bavorsku jen přiblížili. Kvalitní trávník nestačí jen jednou za čas (a včas) posekat, ale je třeba ho i kropit a hnojit, někdy i použít herbicid na plevel, uschlé dřeviny nelze jen kácet, ale i nové vysazovat apod.

Upřímně řečeno, jakkoliv bych si také přál roztockou veřejnou zeleň bavorské kvality, ještě řadu let bude v Roztokách co zlepšovat v oblasti základní infrastruktury. Nemáme zde např. prostory pro moderní zdravotní středisko, domov pro seniory, též i kapacita školek je stále nedostatečná a základní škola bude za 5 let při pokračující bytové výstavbě opět praskat ve švech. letos nastupuje 6 prvních tříd!

Je třeba přiznat i to, že malebné jihočeské vesničky evidované UNESCO či jihomoravské návsi plné květin nejsou dílem žádných TS, ale výsledkem dobrovolné práce občanů, kteří mají přirozenou potřebu svou obec (zdarma) zkrášlovat. U nás si spíše pipláme své zahrady a zahrádky a „bejlí“ za plotem nás nechává chladnými. A to je věc, která se nedá vyhrát ve volbách.

Stanislav Boloňský
SAKURA

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.