Vzpomínka na „paní úsměvu“

Na prahu jara nás po krátké nemoci opustila v požehnaném věku nedožitých 90 let paní Eva Polačincová, rozená Burešová. Obvykle věnujeme nekrology v Odrazu lidem veřejně známým, v tomto případě uděláme výjimku. Důvodem pro toto vybočení z řady je neobyčejné kouzlo osobnosti paní Polačincové, kterou je možné nazvat „paní úsměvu“. I když jí život přinesl i těžké chvíle, například když jí v roce 2002 povodeň zničila veškerý movitý i nemovitý majetek (bydlívala ve Vltavské ulici) nebo když zemřel její milovaný manžel, stále si zachovávala optimistický pohled na život a oblažovala nás svým milým úsměvem, takže neznám nikoho, kdo by ji neměl rád. Její tvář zářila jako sluníčko, což je v dnešní době vzácný jev.

Byla členkou místní organizace Svazu postižených civilizačními chorobami, patřila ke „skalnímu jádru“ katolického farního společenství, byla obyvatelkou našeho domu s pečovatelskou službou od jeho otevření v roce 2003. Tehdy vlastně získali manželé Polačincovi v DPS azyl, neboť při povodni přišli o všechno. Když jsem se pak chtěl nějaké zahraniční návštěvě pochlubit naším domem pro seniory, obvykle jsem zazvonil na Polačincovy. Setkání s nimi bylo dokonalou „reklamou" na šťastné stáří.

Na usměvavou paní Polačincovou budu opravdu rád vzpomínat.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

R.I.P. (za Jiřím Paďourem) | Stanislav Boloňský
Karel Marx 1928-2015 | Stanislav Boloňský
Zemřel nadšený muzikant | Stanislav Boloňský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.