Zahradní město potřebuje zahradníky

Roztoky získaly v průběhu svého vývoje podobu zahradního města a je to nepochybně dobře. Tuto tvář respektoval a vytvářel platný územní plán města (dále jen UP) a předpokládám, že většina občanů si bude přát, aby ji zachoval i UP nový. Myslím, že je celkem jedinečné, jak zeleň z okolí města kontinuálně proniká intravilánem téměř až k jeho středu. Právě poměrně velké množství zeleně však vede v souvislosti s přípravou nového UP k tomu, abychom pro budoucnost vzali v úvahu řadu důležitých skutečností. Jsou to především: stav zeleně - její vývoj, určení zeleně, kterou si představujeme (produkční, rekreační apod.) a z toho vyplývající péče o tuto zeleň. Domnívám se, že v budoucnu budou nutné větší finanční prostředky na udržení a rozvoj zeleně v Roztokách a kolem nich. Stav zeleně, kromě vybraných ploch ve městě, které obhospodařují technické služby nebo jiný partner města, je podle mého názoru, alarmující. Slova písní opěvujících roztockou třešňovou alej se zdají být trpkou ironií. Nejen aleje na bývalém vstupu do města, ale i sady v údolí a na stráních k Úněticím i třešňovky na Solníkách (přímo proti národní kulturní památce) jsou přímo úděsné. Často jako jakési hřbitovy stromů. Hřbitovy lidského úsilí o zušlechtění krajiny, kterou zde lidé přetvářejí a utvářejí více než tisíc let. Za posledních 40 až 50 let se biotop okolí Roztok, zejména pak Tichého údolí a na něj navazujících svahů, změnil k nepoznání (jak dokládají staré pohlednice, ale i jak si to někteří ještě z mládí pamatujeme). Vřesoviště kolem Maxmiliánky, Spáleného mlýna i louky v celém údolí téměř zmizely. Přes občasné snahy města a využití různých dotačních titulů pohlcují neobhospodařova-né plochy náletové porosty a mění se vzhled i mikroklima lokality. S tím i složení druhů a prostupnost krajiny. Klíčovou se stává otázka, jakou zeleň kolem sebe chceme mít. Domluvit se na koncepci údržby a rozvoje zeleně kolem města a ve městě není otázka zdaleka jednoduchá, protože se musí mezi sebou nejen domluvit občané, ale město se musí domluvit i s vlastníky pozemků (kterých je řada) a své záměry projednat i s orgány státu. Současná neuspokojivá situace je způsobena hlavně tím, že původně zemědělsky využívaná půda, časem částečně využívaná také účelově (pro těžbu kamene, písku či zeminy) a pro rekreaci (např. tzv. Anglický park, koupaliště Maxmiliánka), přestala být využívána, resp. legálně využívána (viz nelegální cyklodráhy v Malém háji, jízdy na čtyř-kolkách, motorkách apod. v přírodní rezervaci). Vlastníci, kteří po restitucích a změnách minulých let mají přiznaná vlastnická práva, si často neuvědomují, že s nimi přijali také povinnosti (zejména údržby). Domnívám se, že pojetí, které mi před časem prezentoval jeden „ochranář přírody“, zcela prostý znalostí o vývoji zeleně v naší oblasti, „...tak z toho tady necháme vzniknout prales“, je nesmyslné. Na experiment tohoto typu, 8 km od stanice metra, obklopeni silnicemi a pod letovou dráhou našeho největšího letiště, nemají peníze nejen Roztoky, ale zřejmě ani naše republika. Ostatně asi by se nalezly práce geobotaniků, jak se chová ne-obhospodařovaná příměstská krajina. Větší smysl by mělo rozdělení ploch na ty, které jsou zvláště cenné, ty chránit a udržovat v pokud možno původním stavu, plochy určené - tak jak tomu bylo v minulosti - jako rekreační zeleň (s údržbou cest, luk a porostů), plochy zvláštního určení, např. proti korozi, zadržení přívalových vod (údržba porostů), parky a okrasná zeleň - zejména v intravilánu města, a pokud o to bude zájem především vlastníků, obnova sadů nebo jejich přeměna v zeleň okrasnou. Pěkným příkladem podobného přístupu je např. postupná údržba třešňovek nebo zahrad mezi Malým hájem a Holým vrchem.

Zvláštní kapitolou by měla být koncepce zeleně na národní kulturní památce Levý Hradec. Vždyť tuto vzácnou památku, přes letitou snahu města, nepoučený turista nachází stále jen velmi obtížně. A k ostudě nejen města Roztoky. Pozná národní kulturní památku jen podle cedulí a podle toho, že se tu nic nesmí. Jinak je to plocha více méně opuštěná, udržovaná nárazově a kromě naučné stezky, kterou vybudovalo město, a urputné snahy domorodců o zvýraznění významu tohoto místa zde není ani náznak koncepce a péče o klenot našich dějin.

Shrnu-li praktické kroky:

• Dlouhodobé potvrzení ploch a zachování zeleně v UP

• Koncepce, rozdělení ploch (nutné odborné vedení)

• Kontakt s vlastníky - snaha o shodu, event. návrh na vykoupení pozemků

• Postupná kultivace krajiny, vytyčení, údržba cest

Martin Štifter

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.