Zklamal jsem...

Nestalo se vám něco podobného? Někdy v půlce dubna ke mně přistoupil u roztockého nádraží chlápek v džínách a v černé bundě a s prosebným výrazem a uctivým vykáním se mě zeptal, zda náhodou nevím, kde se tady dá koupit tráva. Musel jsem ho, bohužel, zklamat, protože to opravdu nevím, a uvědomil jsem si, že mě tato neznalost diskriminuje u nikoli zanedbatelné skupiny voličů a voliček. Defibrilátory instalujeme, ale kde je k mání tráva, místostarosta neví. Když chlápek odešel, začal jsem o tom, proč jsem byl osloven právě já, uvažovat analyticky a vytvořil jsem dvě hypotézy.

Podle první ve mně ten nešťastník v absťáku vytušil či dokonce poznal místostarostu, a taková persona by měla vědět všechno. 

Podle druhé ve mně podle nápadných vnějších znaků jasně rozeznal osobu, která bezproblémově hrábne do vaku, co nosí na zádech, a vytáhne kvalitní matroš.

Pro první variantu sice mluví ten uctivý způsob oslovení, ale není pochyb, že tím, kdo má znát úplně všechno, je odjakživa starosta, případně první místostarosta, a nikoli až třetí osoba v hierarchii. A připočítám-li k tomu zkušenost od osmdesátých let, kdy jsem byl tehdejšími příslušníky Veřejné bezpečnosti mnohokrát lustrován jako potenciální dealer, či spíše praktikující dealer, dospěl jsem k závěru, že správná je hypotéza číslo 2.

Musím ale připustit, že jsem se stal předsedou komise životního prostředí a navíc v roce 2016 budu z koaliční milosti místostarostou prvním, a tak budu muset tak důležitou informaci, kde se dá sehnat v našem městě kvalitní tráva, promptně zjistit.

Jarda Huk

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.