Zločin ve škole

Už jsou to dva měsíce, kdy jsem byl přesazen. Asi jsem zlobil. Nebo to nějak se mnou roste. Dva ročníky gymnázia jsem taky absolvoval s třídní důtkou, i když v míře zlobení jsem patřil spíš k podprůměru. Zkrátka se to nějak stalo, byl jsem odsunut mezi opoziční galerku a odstrčen od korýtka (korytem se těch 1000 euro měsíčně nazývat asi nedá) - a od té doby se živím všelijak.

Jeden z mých skromných příjmů pochází ze spoluúčasti nebo spíš spoluvině na vytváření místních akčních plánů. Pokud jste o tom ještě neslyšeli, tak to je projekt, který má údajně přispět k účelnému využívání prostředků v základním školství a v předškolní výchově. V jednotlivých územích obcí s rozšířenou působností vznikají jakési regionální strategie, jak by se mělo ve školství postupovat. Celorepublikově stojí tento experiment 630 milionů korun (zatáhne to samozřejmě evropská dotace) a ponechávám na vás, abyste posoudili, zda by se v nákladech jedna nula mohla ušetřit a zda by si školy a školky s kompetentními řediteli a obce s rozumnými představiteli nevystačily s obyčejným selským rozumem.

Nicméně jedu v tom, a tak se musím seznámit s různými dokumenty, o které se současné a budoucí české školství má opírat. Jedním z nich je Akční plán inkluzivního vzdělávání na období 2016-2018. Budete-li mít odvahu, najděte si ho na internetu. Po prvním přečtení sice asi budete rozumět jen předložkám a spojkám, po druhém však už zbystříte pozornost a po třetím začnete mít zlou předtuchu. Ten dokument je nejen přesycen krkolomnými větami, které by nerozpletl ani Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (a ten přece dovede rozplést i vládu), ale hlavně obsahuje tolik šlechetných, vznešených, užitečných a dobrých cílů, že se přímo vnucuje úsloví o cestě do pekel.

A ta cesta se už dláždí, protože "Česká republika musí směřovat k systému, který nebude žáky rozdělovat na základě kognitivních schopností do tříd a škol s náročnějším, respektive méně náročným kurikulem, ale umožní každému plně rozvíjet svůj potenciál v systému kvalitního a inkluzivně orientovaného veřejného vzdělávání".

Zkuste si takové třídy představit a vžít se do role pedagoga, byť údajně posíleného o asistenta, či dokonce celý tým asistentů, poradců, psychologů a dalších osob. Má-li se soustředit především na ty, kteří "jsou ohroženi školním neúspěchem" , zůstane mu čas i na ty "neohrožené"?

Skeptici soudí, že po naplnění tohoto dokumentu budou opouštět základní školu stáda uniformních jedinců, kteří se srovnají na úrovni těch nejslabších. Možná nemají pravdu. Možná bude přece jen někdo z řady vyčuhovat a i ta úroveň bude o kousek výš. Ale jenom o kousek.

A proč jsem o tomto chystaném zločinu psal? Třeba proto, že máme novou ředitelku základní školy. Přál bych jí, aby tu skoro tisícihlavou armádu žáků a učitelů zvládla.

A přál bych jí, aby měla dobré nápady hlavně pro ty chytré, nadané, šikovné a pracovité žáky. Rád každý takový podnět podpořím, až se budeme utkávat v bitvě o rozpočet, a budu mít dobrý pocit, že pár jedinců snad tuhle inkluzivní revoluci přečká se zdravým rozumem.

Jarda Huk

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Je to běh na dlouhou trať | Jaroslav Drda
Poděkování | Petr Flek
Slovo starosty | Jan Jakob
Škola u školy | Roman Jandík

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.