Znovu znamenitý koncert ZUŠ!

8. ročník hudebního festivalu „Roztocký podzim“ byl opět (vedle Masopustu a Slavnosti obou břehů) ozdobou roztocké kulturní sezóny. Znovu jsme se přesvědčili, jakou originální (zároveň však riskantní) metodou je společný koncert žáků a pedagogů!

Vyžaduje totiž nejen pečlivý výběr žáků, přípravu a nenásilné pedagogické vedení účinkujících talentů, ale i odvahu pedagogů dokázat plnému sálu, že jsou zcela kompetentní znalost tajů příslušného nástroje nejen „převyprávět“, ale žákům i publiku v dané chvíli i na profesionální úrovni předvést. Věřte nevěřte: není to jev běžný, ale roztocká ZUŠ to opakovaně prokazuje. Rodiče se věru nemusí obávat jí své ratolesti svěřit...

Koncert v nově zrestaurované koncertní síni zámku zahájil ředitel ZUŠ p. B. Šlégl, který se (pro mne sympaticky) nezdržoval obvyklým poloservilním poděkováním úředníkům města a státu, ale vzpomněl (zcela stručně a stylově) výročí světových velikánů hudby, bez nichž si historii kultury nedovedeme představit, a lehce a věcně publiku představil hosty večera.

Ačkoliv celý večer působil kompaktně a přirozeně, pro potřeby tohoto článku (který si nedělá ambici být recenzí) bych rád jednotlivé komponenty pojednal samostatně.

Hodnotit žáky je vždy ošidné, neboť je jisté, že jejich výkon (jak vím z vlastní zkušenosti) je zcela závislý na momentální dispozici. Zjednodušeně řečeno: za pouhou hodinu zahrají skladbu zcela jinak. Rád však konstatuji, že tentokrát hráli všichni níže jmenovaní s noblesou, bez zjevných intonačních a rytmických chyb, což nepochybně opět svědčí o kvalitě školy i výběru a vedení žáků. Myslím, že je vhodné koncertující žáky vyjmenovat: od violoncellisty T. Drábka přes flétnistku P. Drdovou, cellistku S. Korbelovou, kytaristu M. Lédla, klarinetistku M. Gottschalkovou-po klavíristku T. Veselou.

Nemohu samozřejmě pominout Taneční skupinu ZUŠ, která byla (uprostřed koncertních, rozuměj - pochopitelně a samozřejmě -„sošných“ vystoupení) pro diváky pravým zjevením! Lehkost, tempo i přesnost tria tanečnic byla i díky nápadité choreografii Petra Murice mimo vší pochybnost jedním z vrcholů večera.

Zkrátka: všichni účinkující si tento večer zasloužili uznání vděčného publika.

(Dovolte mi i dvě poznámky ryze osobní: zaujal mne zvláště kytarista Martin Lédl, který hrál skladbu geniálního klasika, slepého kytaristy Francisca Táreggy (1852-1909) Lagrima (Slza) s lehkostí, subtilitou a (na svůj věk) s nevšední dynamikou. (Vím, o čem mluvím: nerad vzpomínám, jak jsem tutéž skladbu hrál před mnoha lety na podobném žákovském koncertu v legendární pražské LŠU Voršilská - s jakýmsi frajerským rockerským,,nadhledem“ - tedy špatně... Druhá osobní poznámka patří P. Drdové: všestrannost (flétna, tanec, klavír) je možná v životě roztomilá, leč v umění bývá - v určitý čas - téměř vždy zhoubná.)

Mluvit o zralých uměleckých výkonech deseti pedagogů si netroufám - ostatně celý tento článek hovoří o jejich práci víc než dostatečně, a tak by bylo jen příslovečným - a tudíž nadbytečným - ,,nošením dříví do lesa“. Jak bývá na festivalu Roztocký podzim již od jeho prvního ročníku dobrým zvykem, po J. Kačerovi. A. Strejčkovi, B. Navrátilovi aj. byl tentokrát hostem festivalu mistr nad mistry - legendární herec Josef Somr (79). Jeho interpretaci povídek Ilji Hurníka sledovali diváci s velkou pozorností - a troufám si říci, že i s pokorou a němým úžasem. ZUŠ v Roztokách je pro mne jednou z nemnoha institucí, kterým se na hony (i v této akulturní době) jednoznačně vyhýbá pohrdlivé slovo - ŠMÍRA.

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Chvályhodný počin | Stanislav Boloňský
Podzim a konec roku na ZUŠ | Bohumír Šlégl
Koncertní sezona na ZUŠ | Bohumír Šlégl
Koncert učitelů | Jaroslav Drda
Podzim na ZUŠ | Bohumír Šlégl

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.