Zvítězila opatrnost nad odvahou

Z agendy zastupitelstva dne 18. listopadu 2015 vyčníval jeden výrazný bod - Územní studie Dubečnice.

Bod byl na pozvánce uveden celkem nenápadně, jako právní stanovisko k žalobě Ekospolu na město z důvodu údajné nečinnosti. Díky tomu se také dali účastníci z řad veřejnosti spočítat na prstech jedné ruky.

V průběhu jednání se však ukázalo, že na tomto zasedání nepůjde jen o informaci o právní pozici města, ale o zásadní rozhodnutí, kterou ze čtyř verzí územní studie (jež byly prezentovány na veřejném projednání i na předchozím jednání ZM 21. 10. 2015) nechá město dopracovat do finální podoby, a která se tak stane podkladem pro zpracování regulačního plánu pro toto území.

Jednat o takové zásadní věci se žalobou v zádech není samozřejmě příjemná věc. Navíc nový občanský zákoník obsahuje i možnost finančního postihu zastupitelů za nezákonné rozhodnutí, což klidu na duši zrovna nepřidá. Na straně druhé, přijetí veřejné funkce, zvláště na obci, neznamená vstupenku na Olymp, ale předpokládá jistou míru rozvahy a odvahy.

Diskuse o tom, kterou verzi vybrat, trvala téměř 1,5 hodiny. Na jejím konci proběhlo postupné hlasování o jednotlivých verzích - verzi č. 2 (nejměkčí), dále č. 3 i č. 4, která jediná je stoprocentně v souladu s platným územním plánem, resp. se Změnou č. 1 z roku 2001. Meritum diskuse spočívalo v odlišných názorech zastupitelů na to, zda jednotlivé varianty znamenají (a v jaké míře) změnu zastavitelnosti území, neboť to by mohlo vyvolat právní nárok Ekospolu na finanční náhradu, která by nebyla malá. Podle mého mínění by ani jedna z variant neznamenala přebarvování ploch územního plánu a tedy změnu zastavitelnosti území. Šlo by jen o rozsah zastavěné plochy a tedy intenzitu zástavby (a počet nových obyvatel). Stoprocentní jistotu ale nemáme ani s právním stanoviskem advokátní kanceláře v ruce, protože o tom, kdo je v právu, rozhoduje vždy až soud. Možná by nám napovědělo stanovisko Komory architektů, což jsem navrhoval na předchozím jednání ZM, ale o ten MÚ nepožádalo.

Variantu č. 2, která je z hlediska dalšího urbanistického vývoje města nejpříznivější, prosazovala skupina zastupitelů za Stranu zelených. Při hlasování se k nim přidal ale jen předseda stavební komise Michael Hadraba (hlasování: pro 4, proti 3, 12 se zdrželo).

Dále se hlasovalo o variantě č. 3, což navrhovala SAKURA a podpořila SZ. Hlasování: 7 pro, 2 proti, 10 se zdrželo.

Nakonec se hlasovalo o variantě č. 4, podporované starostou a TOP 09. Tato varianta získala podporu 12 hlasů, 4 byli proti, 2 se zdrželi hlasování. Tato varianta byla tedy přijata. Poměrně těsná většina ukazuje spíše na stranickou disciplínu zastupitelů za TOP 09 než na všeobecný konsenzus.

Lze nad tím jen pokrčit rameny a konstatovat, že takové jsou principy zastupitelské demokracie.

Možná by ale neškodilo, kdyby někteří zastupitelé alespoň nahlédli do zákona o obcích, co se říká v § 69 o výkonu mandátu zastupitele - že každý zastupitel vykonává svůj mandát osobně (reprezentativně) a není přitom vázán žádnými příkazy (ať již od voličů, či politických stran, kterými byl kandidován). Politická praxe samozřejmě předpokládá, že v zájmu prosazení nějakého názoru spolu zastupitelé v rámci stranického klubu komunikují a radí se. Za odlišný názor však nemůže být zastupitel svou stranou nijak sankcionován, zejména pokud dokáže své stanovisko náležitě zdůvodnit a obhájit. Je to spíše věcí osobní odvahy, ke které vyzýval Martin Matas. Odvahu však projevilo jen 7 zastupitelů, tedy třetina zastupitelského sboru.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.